Když Apple před čtvrt rokem představil svůj předplatitelský systém pro aplikace na iPadu (oprava: samozřejmě čti: pro aplikace v App Store), dočkal se dost negativních reakcí ze strany médií. Připomeňme si, co jim tak vadilo.

• Apple si nechává 30% z ceny aplikace, což přijde vydavatelům jako moc velký krajíc.
• Apple nedá médiím žádné informace o předplatitelích, pokud s tím čtenáři sami nebudou souhlasit. Média tak “ztratí kontakt” se svými čtenáři.

Jaká je situace po třech měsících od spuštění subskripcí?

Zdá se, že média se nakonec raději rozhodla jít s Applem než systém bojkotovat. V posledních týdnech představila řada velkých vydavatelství své předplatné pro časopisy na iPadu: Hearst Magazines, Conde Nast, Bloomberg Businessweek, britský Telegraph a další. Přidávají se i jednotlivé tituly: Maxim, Elle, Popular Science, … Často kolem toho sice dělají různé tanečky, ale víceméně souhlasili se vším.

Apple ustoupil jen o píď

Jelikož vydavatelé nechtějí ztratit tvář, rádi tvrdí, že si s Applem vyjednali speciální podmínky. Například Hearst Magazines ve své tiskové zprávě tvrdí, že si Apple bude brát menší podíl a že navíc získají přístup k informacím o zákaznících.

Jenže rychle se vyrojily informace od insiderů, že nic takového není pravda. Hearst nedostane žádná data navíc, pouze využije existující možnosti požádat uživatele, zda nedají svá data vydavateli dobrovolně a případně je bude motivovat nějakým malým lákadlem (iks vydání navíc zdarma).

Apple v několika věcech ustoupil (možnost různých předplatitelských balíčků – s nimiž vydavatelé nyní hojně experimentují), ale jinak svůj původní plán téměř nezměnil. Média se přizpůsobila.

Hlavní problém odpadl: polovina lidí souhlasí s poskytnutím osobních údajů vydavateli

Proč najednou vydavatelé souhlasí? Zaprvé trochu podlehli konkurenčnímu tlaku. Například když se ukázalo, že se konkurenti Hearst Magazines a Conde Nast chystají dát své časopisy na iPad a nabídnout předplatné, vznikla tlačenice o to, kdo přijde na trh jako první. Hearst ohlásil nástup dříve, ale předplatné fakticky spustí až od července. Conde Nast by to mělo stihnout už v červnu.

Rozčarování nad tím, že Apple nechce dát informace o zákaznících médiím, postupně také slábne. Některá média přiznala, že stejnak neumí takové informace dobře využít. Pro další je důležitější ekosystém App Store s miliony uživatelů, kteří jsou vždy jen pár kliků od utrácení peněz.

A možná nejpřekvapivější a nejdůležitější věc: ukazuje se, že lidé jsou ochotni dávat informace i dobrovolně. Polovina předplatitelů Popular Science dobrovolně poskytla své informace vydavateli. S tím už se dá něco podniknout.

Kdo nesouhlasí?

Fronty odpíračů velmi řídnou. Jedním z mála nesouhlasících je deník Financial Times, který údajně stále jedná a jedná a jedná, ale s Applem se zatím nedohodl na ničem. Pravda je, že FT umí obsah zpoplatňovat sám a že je znám tím, jak dobře pracuje s informacemi o předplatitelích a jak dobře je umí motivovat k prodloužení předplatného ve svých e-mailových newsletterech. FT tak mají opravdu co ztratit.

Opatrnější je také Time Inc, který se zatím dohodl jen na iPadím vydání zdarma pro stávající tištěné předplatitele, ale vlastní předplatné pro iPady ještě nespustil. Oproti Hearst Magazines a Conde Nast tradičně více spoléhá na předplatné a vztah se čtenáři, takže je na místě větší opatrnost.

Čas přitom kvapí. Do konce června musí vydavatelé zajistit, aby jejich aplikace byly v souladu s novými pravidly. Takže v červenci očekávejte další zápisek nebo twít nebo něco. :)

(Zajímá vás, jak bojují česká média s iPadem? Přečtěte si článek Petra Kočího na Lupě.)

Dodatek: debata se nakonec imho moc nepovedla a ani se snad nepouštějte do čtení přenosu. Nejzajímavější informací byla asi odpověď Jakuba Ungera na otázku, zda je Akutálně.cz ziskové. První věta zněla: „Tak kdo je dneska v černých číslech…“ Jinak debata divoce skákala z tématu na téma a chyběla jí hloubka. Asi se i tentokrát mohlo začít rovnou networkingem. :)

Chtělo by se říct: hyperlokální žurnalistika je jedno z těch slov, která vznikla proto, aby se lidé měli o čem hádat. Na takový web 2.0 sice ještě nemá, ale přít se o něm dá taky hezky. Jak tušíte, termín označuje žurnalistiku ještě lokálnější než lokální, žurnalistiku zaměřenou na malý region, město, čtvrť, ulici, dům. Problém je v tom, že není žádný přesný limit, jak malé území to musí být, aby to bylo hyperlokální. Nálepku hyperlokální si tak může na web přilepit skoro kdokoli.

A naopak: slovo hyperlokální je nový výraz pro starý princip. Takže pokud chcete namítat, že takové weby už tu dávno existují (říčansko.info, i-noviny.cz a další), pak máte pravdu. Snad jen nové weby hyperlokální žurnalistiky kladou ještě větší důraz na spolupráci obyvatel: buď na web přímo přispívají, nebo web agreguje zápisky amatérů odjinud.

Hyperlokální žurnalistiku tedy definujeme takto:

• zpravodajství a informace z malého regionu
• počítající s participací obyvatel
• kteří by se měli cítit členy jedné komunity
• šířené pomocí internetu

Někteří autoři slovo hyperlokální neradi a používají raději ultralokální, mikrolokální nebo třeba place blogging. Někdy pro to mají i rozumné důvody.

Pojem hyperlokální žurnalistika je tedy jen taková nejzákladnější charakteristika skupiny webů a v řadě dalších ohledů se liší: zda jsou spravovány profesionálně, jak moc jsou příspěvky amatérů filtrovány, jak moc zpravodajské mají ambice, jestli se pojetím blíží komunitním webům, zdali mají nějaký týdenní tištěný výcuc, jestli přináší vlastní materiály či agregují cizí atd. atd.

Problémy a výzvy hyperlokálního zpravodajství

Oproti běžným zpravodajským webům je zde krapet posunutá definice zprávy. Jak říká Adrian Holovaty, zprávou je cokoli, co se stane v sousedství. Pro čtenáře zvenčí proto mají hyperlokální weby krapet pachuť snůšky nezajímavých a triviálních nezpráv. Fotky z místního přeboru fotbalových žáčků v Horní Dolní je prostě zajímat nemůžou, zato každý pyšný horňodolňácký otec si je bedlivě prostuduje. V tom je také hlavní síla hyperlokálního zpravodajství. Dává více prostoru zprávám, kterým se tradiční média nemohla nebo nechtěla věnovat.

Potenciálních problémů je samozřejmě spousta: obchodní model, kvalita a pravdivost zpráv, jak moc web uspokojuje potřeby místních atd. Však také řada hyperlokálních webů skončila krachem. Problémy obvykle začnou tím, že se někdo zvenčí rozhodne: „tady uděláme hyperlokální web“, nasadí tam redaktora, který nemá k oblasti vztah, nezná ji nebo nepronikne mezi místní. Místní ho nečtou, nepřispívají, neinzerují. Deník Washington Post by se svým zkrachovalým projektem LoudounExtra.com mohl vyprávět…

Hyperlokální žurnalistika je ale jinak zajímavý a vzrušující trend, který posouvá regionální žurnalistiku o úroveň dál a překonává některé její limity. Proto je také v hledáčku velkých vydavatelských domů i malých internetových podnikatelů. Hodně prostoru (čti: dva články) jsem zde věnoval unikátnímu projektu Everyblock, který je ovšem spíš atypický svým důrazem na agregaci a databázovou žurnalistiku. Hodně se mluví o projektech Bluffton Today, Baristanet, Voice of San Diego, The Batavian, experimentech NY Times nebo Chi-Town Daily News.

Příště se podíváme na zoubek projektu Naše Adresa, na který jsem hodně zvědavý a dost se na něj těším.

Je to takový věčný kolotoč. Podle momentální ekonomické situace buď přibývá nebo ubývá odpůrců zpoplatněného obsahu na internetu. Vypadá to zhruba takto:

[Důležitá odbočka. Dnes mám narozeniny. Pokud mi chcete udělat radost a pokud občas rádi čtete online.zurnalis­tika.cz, tak si nechte dnešní text dobrovolně zpoplatnit pro dobrou věc. Vyzval jsem přátele, aby mi nedávali dárky a místo toho poslali malý příspěvek pro Asistenci, o.s., která pomáhá lidem s těžkým tělesným postižením. Zapojte se i vy. Přispět můžete buď na účet Asistence 197257116 / 0300, variabilní symbol 28 (je to přímo účet Asistence, ke mně nepůjde ani halíř), nebo pošlete pár SMS s textem DMS ASISTENCE na číslo 87 777 (30 Kč stojí jedna). Přečtěte si detailní informace o pokusu a zapojte se. Díky.]

…zpátky k myšlence. Nekonečný kolotoč naznačuje tento zásadní graf vysoké kvality:

Když je klid, placenému obsahu nikdo nevěří. „Information wants to be free“. Média jsou blázni, kteří se okrádají o příjem z inzerce a vyoutovávají se ze společenské debaty, protože se na ně nedá odkazovat. Atakdále.

Když je krize, všichni začnou o placeném obsahu spekulovat. Příjem z inzerce je nespolehlivý, musíme mít i druhý zdroj příjmu. Placený obsah může fungovat, podívejte na web xy. Atakdále

A přesně v této fázi se nacházíme dnes. Podívejte na tu záplavu článku pro placený obsah a následujících reakcí:

• Brill's secret plan to save the New York Times and journalism itself
• How to Save Your Newspaper
• Let's invent an iTunes for news
• Why iTunes is not a workable model for the newspaper business
• New York Times Nuts Not To Charge Subscription Fee (NYT)
• Papers must charge for websites to survive
• Why Small Payments Won’t Save Publishers
• Isaacson’s pitch for micropayments
• Can journalism go with the flow?
• Mission possible? Charging for web content
• How to charge for content. Theoretically.
• You can't sell news by the slice
• Forget Micropayments – Here's a Far Better Idea for Monetizing Content
• Newsday to charge for website, online cable service
• FT results: FT.com paid-for subscriptions up 9%
• Would You Pay to Read This Story?
• United, Newspapers May Stand

Argumenty jsou vpodstatě stejné, ale čtení to zajímavé je. Takže vás zvu na veselé víkendové listování. Pokud byste toužili po mém subjektivním názoru, pak zní nudně kompromisně: u některých typů médií placený obsah opravdu dobře funguje a NY Times se unáhlily, když zrušily TimesSelect.

Zaujaly mě ale dvě novinky v debatě. První je nový argument proti placenému obsahu. Média se učí nabízet API (naposledy Guardian, brzy tomu věnuji zápisek) a zpřístupňovat takto své obsahy komukoli ku „přeprogramování“ a mashupování. Zpoplatnění obsahu tuto možnost výrazně komplikuje.

Druhá novinka je experimentální řešení Kachingle, o němž píše Steve Outing. Princip funguje takto:

• dáte do mikropeněženky peníze, třeba 5 dolarů. Kachingle si odejme 20%, zbudou tedy 4.
• jakmile najdete web, který se vám líbí, kliknete na ikonku a přidáte si ho do seznamu médií, které podporujete.
• Kachingle monitoruje vaši aktivitu a peníze rozděluje podle ní. V tom se tedy liší od mikroplatebních systémů. Nemusíte myslet na to, který článek zaplatíte a který ne, už jen brouzdáte a čtete.
• Za měsíc navštívíte v deseti různých dnech NY Times, v deseti různých dnech TechCrunch a v dvaceti různých dnech online.zurnalis­tika.cz. :) V tom případě Timesy a TechCrunch dostanou po dolaru a já dva.

Ne, nemyslím si, že se Kachingle prosadí. Ale je to relativně vtipné řešení, které ruší tzv. mentální transakční náklady. Vlastně je to skoro to, z čeho si Patrick Zandl dělal trochu legraci v P.S.ku svého pět let starého článku.

Hezké víkendové čtení a s díky připomínám svou DMSkovou prosbu. :)

Deník San Francisco Chronicle, druhé největší noviny na západním pobřeží USA, má velké finanční problémy a hrozí mu zánik. Podle vydavatele existují tři scénáře, co se San Francisco Chronicle bude:

1. radikální snížení počtu zaměstnanců (asi o 1/2)
2. bude prodán
3. skončí

Časté názory a otázky – a pokusy o odpovědi:

Za to může finanční krize!

Jen trochu. Od roku 2000, kdy Hearst deník koupil, médium prodělalo čtvrt miliardy dolarů. Ztrátový je od roku 2001 nonstop. Je záhada, že to vydavatel tak dlouho toleroval. I před krizí deník prodělával milion dolarů týdně. Současná finanční krize tedy ztrátu ještě probloubila, ale nezpůsobila.

Za to může internet!

Svůj podíl viny na tom má určitě, jak velký – to je těžké říct. Výmluvná je historka z konce devadesátých let, kdy zaměstnanci konkurenčního deníku z oblasti Mercury News zjistili, že inzertní server Craigslist dává 10× lepší výsledky než inzerce v Merc News. Craigslist na inzertním obratu hodně ubral – a to je jediný z řady vlivů a konkurencí.

Média nyní stále častěji zmiňují myšlenku, kterou možná považujete za dávno vyřešenou: že publikování zpráv na internetu zdarma není dobrý nápad a kanibalizuje to čtenost tisku (naposledy si zanadával právě Hearst, vydavatel SFCh). Vzpomínám si i na starší obskurní článek o lokálním deníku, který – narozdíl od svých konkurentů – prosperuje a majitel to vysvětluje tím, že ignoruje web. Prostě žádný web nemá. Osobně placený obsah nezatracuju, ovšem s důrazným ale: funguje to jen pro některá média a některá témata.

Budoucnosti placeného obsahu se budu věnovat v samostatném článku, dá-li bůh času.

Dojde k tomu razantnímu snížení počtu zaměstnanců?

Záleží na reakci odborů, ale podle prvních ohlasů to vypadá, že ano. Nic jiného jim ostatně nezbývá. Buď půjdou někteří, nebo všichni. Otázka je, co snížení způsobí – jak moc to ubere na vlivu média a jestli to bude stačit ku přežití.

On San Francisco Chronicle někdo koupí a bude zas klid.

Spíš ne. Ve stejné situaci je deník Seattle P-I a kupec nikde. Pokud ho deník rychle nesežene, skončí. Stejně i další deníky, které zoufale hledají bohatého blázna. SFCh je v trochu lepší situaci – jeden potenciální kupec by tu byl. Je jím konkurenční vydavatelství MediaNews, které by tak mohlo získat monopol nad tištěnými médii v oblasti. Jenže MediaNews také nemá peněz nazbyt. Vlastně samo dluží vydavatelství Hearst dost peněz… Případnou koupi by mohla napadnout tamní obdoba antimonopolní­ho úřadu.

Tak přejdou na web a vykašlou se na tisk.

To není moc pravděpodobné. Hearst nedávno uzevřel smlouvu s kanadskou tiskárnou o outsourcování tisku, má své plány.

Skončí deník úplně?

Není to varianta výhodná vůbec pro nikoho. Dávám tomu 15%. Ale smrt Rocky Mountain News bych byl taky netipoval…

To je konec. Rozroste se korupce, protože o ní nikdo nebude psát!

Zaprvé, SFCh nejsou NY Times. Mají sice pár svých pulitzerů ve vitríně, ale synonymum špičkového denního zpravodajství to není. Nicméně SFCh přeci jen mají svou porci investigace a je důležité, aby mezeru někdo zaplnil. Zatím bohužel není vidět žádné dostatečně silné médium, které by umělo dohlížet na tamní samosprávu a ekonomiku. Experimenty se ale objevují – například public-press.org.

V případě SFCh to tedy není až tak velký problém, jinak to ale opravdu považuju za zásadní otázku. Je mi jedno, na jakém médiu se ke mně budou informace dostávat, pokud tam ony informace budou. Nemám pocit, že by tradiční a vlivná média nyní uměl někdo nahradit. Ale to je subjektivní soud, se kterým nemusíte souhlasit a netřeba polemizovat. :)

Kdo už odešel a kdo má namále?

• Rocky Mountain News (náklad 255.427, v neděli 704.806, skončil)
• Seattle Post-Intelligencer (náklad 127.584, v neděli 420.587, musí najít kupce)
• The Christian Science Monitor (náklad 56.083, přechází na web)
• The Philadelphia Inquirer (hlavní hrozba asi odražena)
• The Philadelphia Daily News (sloučen s Inquirer)
• Baltimore Examiner (236.000, skončil)
• King County Journal (39.100, skončil)
• Kentucky Post (27.000, skončil)
• Cincinnati Post (27.000, skončil)
• Capital Times (19.355, skončil)
• Halifax Daily News (cca 20.000, skončil)
• Albuquerque Tribune (10.000, skončil)
• San Juan Star
• Los Angeles Times – vydavatel požádal o ochranu před věřiteli, přesněji - Chapter 11
• Chicago Tribune – vydavatel požádal o ochranu před věřiteli, přesněji - Chapter 11
• Minneapolis Star Tribune – vydavatel požádal o ochranu před věřiteli, přesněji - Chapter 11
• a další

Co ty víš o San Franciscu… Chci si o tom přečíst od někoho tamního.

Dobrý nápad. Nevím o tom nic, jen mě to zajímá a výše uvedený text vychází z následujících článků, které vám vřele doporučuji.

• STATEMENT ON SAN FRANCISCO CHRONICLE COST-SAVING INITIATIVES
• Hearst Threatens SF Chronicle’s Sale Or Closure Unless Unions Approve ‘Significant’ Cuts. staci d. kramer
• Hearst seeks changes at Chronicle
• San Francisco Goes First. mark potts
• SF Chron cost-cut target equals 47% of staff. alan d. mutter
• Chronicle Crackdown Prompts Question: Where's the Bay Area Online Super Startup?. Ken doctor
• Hearst May Sell or Close San Francisco Chronicle (Update2). greg bensinger
• Hearst Corp. threatens to close Chronicle. bethany fleishman
• San Francisco Chronicle could close. What will fill the void?. michael stoll
• Newspaper disaster? It's all my fault. I'm the one.. Phil Bronstein
• FaceBook skupina Save the San Francisco Chronicle

O krizi tištěných médií a následích viz též veledlouhý text Goodbye to the Age of Newspapers (Hello to a New Era of Corruption) z The New Republic.

Emo na závěr

Minulý pátek vyšlo poslední číslo Rocky Mountain News (150 let starý deník, 4 pulitzeři za posledních 9 let). Tady je zajímavé, dojemné a patetické video o jeho konci.

O co šlo?

Martin Ondreját napsal pod Matouškův článek tento komentář:

„Když si potomek, dejme tomu syn přivede domů přítele, feťačku, kriminálnici nebo echtovní cikánku, tak máte zaděláno na problémy do konce života. Avšak riziku s homosexuálním potomkem lze předejít pořízením si alespoň dvou potomků (jeden bude nejspíš normální a snese vnoučata). Adaptované cikánky, asiatky nebo afričanky mohou rodit vnoučata stejně jako evropanky, tudíž rodič může být v klidu.“

Ondrejátovy výroky Michala Matouška naštvaly a v následujícím komentáři ho označil výrazy „puncovaný blbec“ nebo „rasistický rypák“. Admin blogů následně Ondrejátův komentář smazal, Matouškův ponechal. Martin Ondreját pak zřejmě získal pocit, že v diskusi se nemůže dostatečně bránit a podal na Michala Matouška žalobu.

Jak rozhodl soud

Druhé stání a rozsudek (ten začíná v 3:27) zaznamenal Ivan Derer na kamerku:

Výsledek: Michal Matoušek se musí omluvit. Soudkyně ale výrazně proškrtala znění omluvy, způsob omluvy a obžalovaný nebude platit náhradu řízení.

• Omluva stačí ve formě dopisu, nemusí být na blog.respekt.cz.
• Použití slova „rasistický“ bylo dle soudu v pořádku a Michal Matoušek se za to omlouvat nemusí.
• Za slova „puncovaný blbec“, „sračky“, „vyblil pod text“ a další se musí omluvit. Soudkyně sice uznala, že Matouškův komentář byl jen hodnotící soud, ale i kritika musí mít podle ní své meze. Tyto výroky meze překročily.
• Náklady na řízení si každý nese sám

Výsledek je pro mě rozporuplný. Osobně mám pocit, že ač byla Matouškova kritika vulgární, neměla by být trestná. Michal Matoušek odešel sice s „druhým nejlepším možným verdiktem“ (neveřejná omluva, žádné peníze, vyškrtnutá omluva za nařčení z rasismu), ale stále je to fakticky prohra.

Uvidíme, jestli se některá strana odvolá a zda bude spor pokračovat. Zítra o soudu vyjde článek v Hospodářských novinách.

Co to znamená pro bloggery a diskutéry

To bych rád věděl. S trochou přehánění bych mohl říct, že člověk aby teď čekal na nějaký soudem schválený seznam výrazů, kterými smíte počastovat protivníka v diskusi. Pokud je „puncovaný blbec“ za hranicí, jak určil soud, pak kde přesně ta hranice je a jak ji poznat?

Proč je ten soud chyba

Výhra nevýhra, samotný soud mi připadá absurdní. Existuje tzv. „Efekt Barbry Streissand“, který říká, že čím více se snažíte zakrýt nějakou informaci, tím větší pozornosti se jí nakonec dostane. Své jméno získal díky události z roku 2003. Dovolím si citovat ze svého loňského článku:

„V roce 2003 pořizoval fotograf Kenneth Adelman pro vědecké účely letecké snímky pobřeží Kalifornie. Jednoho dne mu přišla žaloba na padesát milionů dolarů. Herečka Barbra Streisandová totiž na fotografi ích nalezla svůj dům a považovala to za narušení soukromí. Nesmyslná žaloba měla jediný efekt: Všichni najednou chtěli vidět fotografii, které by si jinak nikdo nevšímal.“

Stejný efekt se objevuje i u všech podobných případů. Když policie stáhla web Jana Urbana o kauze Diag Human, zájem o texty akorát vzrostl. Když úřady blokovaly web wikileaks nebo německou wikipedii, zájem vzrostl. Těch případů je spousta a existoval o tom dokonce i blog thestreisandef­fect.com.

Zrovna tak se soudu Martina Ondrejáta dostalo pozornosti například v Týdnu. Výsledkem soudu tedy je, že výroky Michala Matouška mají náhle mnohem větší obecenstvo než těch pár duší v diskusích Respektu.

Jak byste rozhodli vy?

Soud považuju za zbytečný a když už bych musel rozhodovat, rozhodl bych ve prospěch Michala Matouška. Ale možná jsem jako bývalý admin blogů (a jejich diskusí) příliš „obroušený“ a jako tvůrce blog.respekt.cz rozhodně nejsem nestranný (byť s blogy Respektu nemám nyní nic společného). Velmi rád si poslechnu vaše názory, jak byste soud rozsekli vy a proč. Prosím, nepište mi své názory na homosexuály, Asiaty, Romy a Afričanky. Pouze jak byste rozsekli výše popsaný spor.

Související odkazy

• Ivan Derer: Soud s bloggerem – rozsudek
• Filip Rožánek: Kdo je u vás bečka sádla, vy plantážníku?
• Petr Staníček: Vliv sociálního prostředí na reprodukční řetězce
• Zdeněk Fekar: Potvrzeno soudem: Ondreját je puncovanej blb, Matoušek korunovanej!
• Jiří Vítek, Hospodářské noviny:Soud udělil trest za nadávky na blogu
• Marek Švehla: Dobrý rozsudek nad blogerem
• Jan Orna: Byl jsem u soudu s bloggerem
• Martin Ondreját: Mediální celebrita
• Josef Kolina, LN : Bloger se musí omluvit za nadávky
• -jfk-, -ač-, LN: Jako pavlačové báby ze soudničky (rozhovor s Tomášem Sokolem)
• Zbyněk Petráčkek, LN: Puncovaná kachna
• Pavel Kasík, Technet: První odsouzený bloger se musí omluvit za puncovaného blbce
• Ondřej Nezbeda, Respekt.cz: Puncovaný génius
• Kateřina Mahdalová: Jak se vyhnout sprosťárnám
• iHNed.cz: Diskuse: Nadávka puncovaný blbec je na internetu slabý kalibr
• Miloš Čermák: Ponechme mravy, zrušme diskuze

Jak upozorňuje tisková zpráva, „nynější podoba zpravodajství ČTK/Neris pro Twitter není konečná. ČTK/Neris při přípravě služby spolupracovaly s uživateli Twitteru a mají v od nich řadu podnětů, které využijí pro budoucí verze.“ Měli bychom se dočkat Twitter kanálu, který bude odkazovat jen na obzvlášť důležité zprávy. Příliš velká frekvence zápisků je totiž věc, kterou „četce“ uživatelé často vytýkají. ČTK také vylepšuje znění titulků a snaží se, aby dávaly smysl jak v kontextu původního zpravodajského webu, tak na Twitteru, kde vidíme jen a jen titulek + odkaz.

ČN.cz samozřejmě není první domácí médium, které si pohrává s Twitterem. Pokud se nepletu, jako první s tím začal časopis Aktivně, pak se přidaly i větší média jako Týden (s mediální rubrikou), slovenský deník SME či internetová Lupa.cz. Jak se českým médiím na Twitteru daří?

Nedávno jsem pro sbornik FSV odezdával dvacetistránkový text o využití mikroblogů v žurnalistice – tam si počtete výrazně více. Nevím, jestli jsem se nedopustil nějakého zločinu: napsat takových slov o službě, kam se jich vejde jen pár… Sborník vyjde +- v březnu 2009 v Karolinu, ale doufám, že online bude dostupný dříve. Dám vědět.

Stručný a zjednodušený minivýcuc. Média mohou aktivně využívat mikroblogy na řadě úrovní – jen jako „shovelware“, k monitorování událostí či jako místo pro interakci se čtenáři.
 

Rozdíl je jasný – interakce nabízí nejzajímavější využití, ale zároveň je časově náročnější.

Shovelware (překlápění titulků)

Média překlápějí (obvykle automaticky) titulky z webu do Twitteru. Twitter je tak vlastně alternativou k odběru zpráv přes RSS. Tuto taktiku zvolily pro začátek právě servery ČTK, stojí na ní i přístup extrapublishing nebo deníku SME. Taktika je to nejméně pracná, ale také od ní nelze čekat zázraky.

Monitoring

Média monitorují, co se na Twitteru děje. Reuters či BBC připravují systémy „včasného varování“, které redakci upozorní, pokud se na Twitteru objeví např. zpráva o zemětřesení. V Česku je to zatím méně systematické, nicméně cizí twít se ve zprávičku občas i zde přetaví. O užitečnosti pro některé servery nepochybuju. Kdyby například Lupacz lépe sledovala sveeka (nebo mě), mohla mít zprávičku o úspěchu webnode na Le Web o pět dní dříve a správně. ;)

Debata

Potenciálně časově nejnáročnější a pro mě nejzajímavější. Kvůli malému počtu uživatelů Twitteru v ČR se do ní média moc nehrnou. Nicméně například Petr Kočí se ústy účtu tydenmedia zeptal uživatelů Twitteru na problémy s příjmem digitální TV a některé reakce se dostaly do článku. Totéž Týden udělal u – hle – článku o ČTK na Twitteru. Twitter je prostě dobré místo pro zpětnou vazbu a crowdsourcing.

Aktivní Zdroják a Týden

Podíval jsem se na 13 účtů česko-slovenských médií. Sledoval jsem počet followerů (kolik lidí zprávy odebírá přes Twitter) a u těch, které ke zkracování odkazů používají jdem.cz, i přibližný počet prokliků (viz zápisek u Martina Malého). Pro úplnost jsem zařadil i neoficiální (a již neaktivní) Twitter účty aktuálně a mfdnes a spící účet aktivne.cz. Chybí mikroblog ČRo Leonardo, který je příliš nový.

Nejlépe si zatím vede týdenmédia, který na Twitteru sleduje 128 lidí (další čtenáře účet získává automatickým překlápěním twítů na webu tyden.cz) a jeden článek si rozkliklo +- 116 čtenářů. Nejvíckrát twítnulo SME (přes 3000), ale brzy ho doženou českénoviny (přes 52 twítů za den). Pokročilejší (a z mého pohledu chytřejší) využití Twitteru vidíme u Týdne, Lupy a Zdrojáku. Zdroják také nejčastěji diskutuje s dalšími uživateli: ze 194 twítů bylo 22 odpověď na cizí twít.

Napomenutí dávám účtu extrapublishing, který začal sledovat řadu uživatelů Twitteru, aby na sebe nalákal pozornost, a pak si je zas všechny odhlásil. Takové twitterovské prozvonění, možná i spam.

Kdybychom smysluplnost využití Twitteru měřili jen počtem prokliků na mateřské médium, pak platí konstatování, že angažmá na Twitteru přináší českým médiím zatím jen pár desítek čtenářů navíc. Nicméně to by bylo vylití dítěte z vaničky, kterou jsme ani ještě nenapustili. Twitter je nástroj rozhodně zajímavý, ale vhodný především ke konverzaci, zjišťování informací, názorů a zpětné vazby, ne primárně ke zvyšování návštěvnosti.

(Údaje jsou z 16.12.2008, největší počet prokliků je měřen v období od 2.12. do 16.12., replika = zpráva obsahující @., * = ještě neověřeno na 100%.)

Ano, byli tam skvělí řečníci. Gary Vaynerchuk byl jako vždy úžasný, energický, charismatický. Po jeho show jsem si byl jistý, že ta cesta stála za to. Ale podobných pocitů mnoho nebylo.

První den: zima, žádný net a nicmoc prezentace. Paul Carr z Guardianu, který do uzávěrky stihl zrecenzovat jen ten první den, napsal hodně drsnou (a velmi vtipnou) recenzi. Velmi doporučuji. Druhý den byl lepší, teplo bylo větší a i internetové připojení si sem tam zafungovalo, ale přesto to mělo k ideálu daleko.

A tak si se ptám:

Jsou vlastně ještě k něčemu konference?

Jasně, hlavní přínos konferencí je v setkávání se s lidmi z oboru, nejcennější jsou kontakty z lobby a parties. Chápu, beru, souhlasím a snažím se podle toho zařídit. Ale přesto, nemohla by mít ta konference aspoň nějaký obsah?

Le Web na to částečně rezignoval a průběh tomu přizpůsobil – jednotlivé příspěvky se obvykle vešly do 10 minut, takže nešly zrovna do hloubky, ale vystupující zase obvykle nestihli začít nudit.

Ani ti zajímaví řečníci nebyli zajímaví proto, že by vám řekli něco nového. Byli zajímaví svým stylem přednášení (Vaynerchuk, Anderson), vyprávěním zajímavých historek (Coelho, Marc Simoncini) nebo kvůli drbům (hádky arrington – canter či arrington – loïc le meur).

Bylo to místy příjemné opakování (Joi Ito, John Buckman), ale nové znalosti téměř žádné. Možná to není chyba přednášejících. Konference je příliš pomalé médium, nové informace se tam moc nerojí – už je máte z blogů přednášejících. Smysl mají už jen detailní workshopy, anebo tématicky výrazně širší konference, kde budou i pro vázajímavé oblasti, kterým se ale přiliš nevěnujete.

Možná by tedy bylo dobré jít ještě dál, vyslechnout radu Paula Carra, zkrátit vystoupení na nulu a nechat jen ten networking. Akorát si nejsem jistý, jestli by měl probíhat zrovna v sauně, jak navrhuje…

P.S. Zásadní poznatek: jsou jen dvě horší věci, než konference o internetu bez internetu.

1. konference o internetu s internetem. (účastníky láká net a nevěnují se dostatečně dobře přednášce)
2. konference o internetu s internetem vypadávajícím. Že spadl internet není důvod, proč se konečně věnovat přednášce. je to důvod, proč neustále zkoušet, jestli už to jede.

(Psáno narychlo ve vlaku, později případně text zbavím překlepů, hrubek a krkolomností. Větší změny označím. Díky za pochopení.)

Update: svůj pohled blogla i druhá půlka české nesoutěžní expudice, sveek. Slovem nesoutěžní chci jemně připomenout to, co jsme zběsile twitterovali: český westcom / webnode skončil na skvělém druhém místě v soutěži startupů.

Update 2: Loïc Le Meur se omluvil za problémy na Le Web. Škoda, že účastníky neinformovali průběžně už na konferenci, řadu věcí by pochopili a sympatizovali by s organizátory. Nicméně to z mého pohledu nejdůležitější nezmínil.

Jakoby přednášející z Le Web sledovali stream z nedávné konference Internet jako nástroj vlivu. :) První den měl totiž několik společných myšlenek. Některá témata jsou prostě ve vzduchu.

David Weinberger mluvil podobně jako Daniel Duroň z Vodafone o tom, jak důležité je delegovat moc ve firmě / státu a že manažer / politik současnosti by měl být místy spíš moderátor. Posunul to ale ještě o trochu dále. „Vůdcovství se přeceňuje,“ tvrdí Weinberger a doufá, že končí svět Jacků Welchů (byznysman staré školy, o všem rozhoduje sám) a nastoupil věk Jimmů Walesů (princip wikipedie a crowdsourcingu). Vzhledem ke zvolení Baracka Obamy očekává, že touhle cestou se vydá i politika a řízení státu.

Jistě vás hned napadá spousta výtek. I Weinberger si jich je vědom, ale i s tím rizikem má pocit, že efektivnější je naivní myšlenka „víc hlav víc ví“ než stejně naivní představa, že existuje leader, který pozřel všechnu moudrost světa.

Přitakával mu dirigent Itay Talgam, trochu atypický host IT konference. Slovo dirigent v hebrejštině znamená vítěz (dirigent je vítěz, co si užívá hudbu, členové orchestru jsou lůzři, co ji musí vytvářet – vysvětluje Talgam), nicméně podle Talgama je to spíš umění lidi spojovat a efektivně s nimi komunikovat. Čímžto se vysvětluje, proč byl na téhle konferenci.

Talgam pak ukazoval různé triky, jak dirigent efektivně se svým orchestrem komunikuje a podtrhával důležitost vášně (a zas jsme u konference Internet jako nástroj vlivu a leitmotivu panelu s Davidem Duroněm či Boženou Zbrankovou a také ehm přednášky mé a Dominika Hrodka). Je to trapně triviální představa, ale bez vášně se nedá prorazit. Totéž zopakoval později i Marc Simoncini, šéf seznamky Meetic.

Talgama si můžete poslechnout v rozhovoru nebo se na něj podívat v akci ve starším videu Roberta Scobleho.

Pokud si budete pouštět záznamy z konference, zaměřte se dále na tyto pány: Paulo Coelho, Morten Lund, VC panel a Martin Varsavsky a Marc Simoncini.

Perličky a drby:

• meetic vznikl tak trochu z hecu. Autor služby Marc Simoncini právě prodal předchozí projekt za 150 milionů eur a nějaký novinář napsal, že tenhle úspěch už nikdy nezopakuje. Tak „pro něj“ udělal službu, která má nyní hodnotu 400 milionů. A pak že nejsou novináři užiteční.
• meetic měl problémy ve Švédsku. Jeho byznys model (muži platí, ženy mohou službu používat zdarma) zde ženy vnímaly urážlivě (jako: co tím chcete říct? proč my to máme mít zadarmo?)
• Paolo Coelho pozval 10 nejrychleji reagujících čtenářů svého blogu na párty. Přihlásili se lidé z Japonska a dalších vzdálených zemí. Napsal jim: neblázněte, jen vás zvu na dvě tři hodiny dál, neplatím ani hotel, ani letenku. Přesto přijeli. Příště hned pozval lidí čtyřicet – 10 z blogu, 10 z facebooku, 10 z myspace a 10 odjinud (na jméno sítě si nevzpomněl).
• na párty netvibes jsem potkal například christophera claye z soup.io, který nyní má i českou verzi. Ptal jsem se ho, co ho k tomu vedlo (takový malý trh) a sympaticky přiznal, že hlavně fakt, že se našel dobrovolník, který jim to přeložil. :) Start chystají také v sousedním Polsku.
• konferenční centrum je zajímavé, velmi chladné a převážně offline.

Dnes tu vystoupí další várka zajímavých lidí. Moderovat bude např. Robert Scoble, debatovat bude např. Gabe Rivera z techmeme.com.

(Loic Le Meur, Chris Anderson (TED), Robert Scoble)